Uživatelská příručka

Regulace teploty a vlhkosti pro až čtyři prostory.

Tahle příručka je na třech místech a všude je to tentýž text — vzniká z jednoho souboru při překladu, takže se nemůže rozejít:

1. Co systém dělá

Každá zóna se popisuje v konfiguraci: jak se jmenuje, jestli má topení, větrání nebo obojí, na kterém relé to visí, odkud bere měření a jaký má topidlo příkon. Ve výchozím nastavení jsou osazené tři:

Hlavní zdroj tepla v budově jsou kamna na tuhá paliva. Přímotopy mají dvě role: udržovací temperování, aby dům nevymrzl, a občasné vytápění, když se do kamen nechce.

Veškerá regulace běží v desce. Výpadek WiFi, internetu ani cloudu nemá na topení a větrání žádný vliv.

2. Ovládání třemi tlačítky

Displej po dvou minutách nečinnosti zhasne. První stisk ho jen probudí a nic jiného neudělá — aby se poslepu nepřepnul režim. Při nepotvrzeném alarmu displej nezhasíná.

Zámek

Dlouhé C na stránce Přehled zamkne a odemkne ovládání. V zamčeném stavu svítí vpravo nahoře Z a nastavení zón se nedá otevřít. Chrání proti náhodnému opření a proti dětem.

3. Stránky

1. Přehled — tři zóny na jeden pohled, příkon, počet alarmů
2. Zóna — detail; C přepíná mezi zónami, dlouhé C otevře nastavení
3. Venku — venkovní podmínky a porovnání rosných bodů se zónami
4. Systém — napájení, běh, paměť, rozpočet příkonu, sepnutí relé, stáří čidel
5. Alarmy — aktivní i odezněly; C potvrdí všechny
6. Nápověda — tato příručka; C listuje

Horní pruh je všude stejný: čas, venkovní podmínky, čtyři tečky stavu relé a případný symbol zámku.

4. Programy

Program určuje, na jakou teplotu se topí.

⚠ Náběh z temperování na komfort trvá přes den

Ohřát patnáctimetrovou místnost z 5 °C na 21 °C přímotopem 1500 W trvá při venkovních +2 °C zhruba 28 hodin. Není to chyba nastavení, je to fyzika: teplo se do zdiva musí dostat, a z 1500 W zbude po odečtení ztrát asi kilowatt.

Prakticky to znamená:

• komfort zapínej s denním předstihem, ne když přijedeš
• rychlý zdroj tepla jsou kamna; elektřina umí teplo udržet, ne rychle dodat

Omezení komfortu mrazem

Volitelná funkce, výchozí vypnutá. Když se zapne, komfort se pod nastavenou venkovní teplotou sám degraduje na temperování — v mrazu totiž přímotop stejně nestačí a jen protopí peníze. Na displeji je pak u cíle napsáno „omezeno".

Zapíná se v nastavení zóny, položka Omezit mrazem.

5. Režimy

Režim je ruční zásah nad rámec programu.

Režimy, které něco spotřebovávají, samy vyprší — TOPIT, VETRAT a SUSIT. Po 30 minutách se zóna vrátí do AUTO (u sušení po nastavené délce kampaně, výchozí 12 h). Zbývající čas je vidět v hlavičce detailu zóny. Je to schválně: zapomenuté vynucené topení je nejlevnější cesta k vytopenému domu.

VYPNUTO platí, dokud ho nezrušíš. Nespíná nic, takže se ho není proč bát — a režim, který se sám po půl hodině vrátí do AUTO, aniž by to komukoli řekl, je horší než ten, co zůstane. Zapnout topení za zády toho, kdo ho vypnul, není bezpečnostní opatření.

Do verze 0.8.2 vypršelo i VYPNUTO. Projevovalo se to tak, že se zóna vypnutá z aplikace za hodinu sama vrátila do AUTO — a vypadalo to, že se povel nepropsal.

Ani vynucené větrání neobejde mrazovou ochranu prostoru. Ani vypnutá zóna nezruší protimrazovou ochranu — pod 3 °C se topí vždycky.

Boost

Položka Boost v nastavení zóny zapne u topných zón topení na hodinu, u sklepa větrání na půl hodiny. Je to zkratka za ruční režim s kratší platností.

Plánovací kalendář

Dva přepínací body na den, zvlášť pro všední dny a víkend. Ráno zvednout, večer stáhnout — na dům, kde hlavní zdroj tepla jsou kamna a přímotopy temperují, to pokryje skoro všechno.

V pondělí ve čtyři ráno platí ještě to, co bylo naplánováno na nedělní večer. Přes hranici víkendu se to nepřetrhne.

Ruční zásah plán nepřebije natrvalo

Když plán běží a ty přepneš program ručně, volba platí do dalšího bodu, nejméně však hodinu. Pak se plán zase ujme. Je to schválně: přebití, které v 21:55 vydrží pět minut, je horší než žádné.

Když plán zrovna nemluví (je vypnutý nebo pro tu dobu nemá pokyn), ruční volba platí natrvalo — přesně jako se deska chovala, než kalendář vznikl.

Odkud se bere čas

Deska má zálohovaný RTC (článek BT1 dobíjený z 3,3 V), takže čas přežije i odpojení od napájení. Kalendář proto běží i bez internetu.

Když deska čas opravdu nezná

Stane se to jen tehdy, když RTC hlásí, že mu ustal oscilátor — tedy po dlouhém odpojení s vybitým článkem. Čip si to pamatuje sám (příznak VLF) a deska mu v tu chvíli přestane věřit.

Do doby, než se čas srovná, se nepřepíná a platí základní program; na displeji i ve webu je u toho napsáno „plan ceka na cas". Regulace tím netrpí — topí a větrá podle základního programu dál.

Jednorázový časovač

Kalendář umí to, co se opakuje každý týden. Časovač je jeho protějšek: jedna výjimka od–do, která po doběhnutí zmizí.

Zadává se od kdy, do kdy a jaký program — v nastavení zóny, na stránce zařízení i z cloudu. Pod formulářem se rovnou napíše, co z toho vyjde („Od 15. 8. 15:00 do 20. 8. 8:00 bude platit komfort (4 dny 17 h)"), takže se nemusí počítat, kolik to dělá dní.

Proč od–do a ne jen „v pátek ve tři zapni": časovač bez konce by znamenal komfort napořád všude tam, kde kalendář mlčí — a vypnutý kalendář je na chalupě obvyklý stav. Jeden zapomenutý časovač by tak vytápěl prázdný dům celou zimu.

Ruční přepnutí uvnitř běžícího časovače platí do jeho konce, ne celý den. Kdo během dovolené přijde zalít květiny a klepne na komfort, nevytopí prázdný dům do rána.

Během vícedenního okna se týdenní kalendář neuplatňuje vůbec — tedy ani noční útlum. U komfortního víkendového okna to znamená komfortní teplotu i v noci; když se má v noci stahovat, patří to do kalendáře, ne do časovače.

SUSIT — nucené sušení

Zvedne teplotu, aby se vlhkost uvolnila ze zdiva do vzduchu, a nechá ji větráním odvést ven. Hodí se po zatečení, po zimě nebo když se prostor nedaří dostat pod práh běžnou regulací.

Ohřev sám vodu z domu nedostane. Zvedne teplotu, sníží relativní vlhkost — a rosný bod nechá, kde byl. Voda se jen přesune ze zdiva do vzduchu; ven ji musí odvést ventilátor. Proto sušení umí jen zóna, která má topení i větrání, a proto se v něm topení a větrání střídají.

Cíl je absolutní teplota, ne přídavek. Sušení nad temperováním (5 °C) by s přídavkem skončilo na devíti stupních, kde se prakticky nesuší. Teplotu naopak nikdy nesnižuje: když je komfort nastavený výš než cíl sušení, platí komfort.

Jak poznáš, že to funguje

Na displeji i na webu je řádek „v rohu při 21 °C 84 % → cíl 65 %". Je to vlhkost u nejchladnějšího povrchu přepočtená na komfortní teplotu — a to je jediné číslo, kterým ohřev nehne. Skutečná RH v rohu vedle něj klesá už tím, že se místnost ohřála; kdyby se sušení ukončovalo podle ní, vyhlásilo by úspěch po pouhém ohřátí a po vychladnutí by byl roh tam, kde byl.

První hodiny se jen topí a nevětrá — na displeji je u toho napsáno „suseni: nejdriv prohrat prostor". Je to plánovaná první fáze, ne porucha.

Jak kampaň skončí

Restart desky kampaň ukončí. Režim se do konfigurace neukládá; po výpadku proudu má být dům v normálu, ne potichu na čtyřiadvaceti stupních.

Sušení neobejde rozpočet příkonu — na rozdíl od protimrazové ochrany je to dobrovolný luxus. Zóna, která právě suší a je nad svým programovým cílem, se v arbitru řadí až za místnost, které je zima.

6. Jak funguje větrání

Větrá se podle rosného bodu, ne podle relativní vlhkosti. To je zásadní rozdíl.

Venkovní vzduch 5 °C / 90 % má rosný bod 3,5 °C. Sklep 15 °C / 70 % má rosný bod 9,6 °C. Podle relativní vlhkosti by se nevětralo (90 > 70), ale ve skutečnosti je venku výrazně sušší vzduch a větrání sklep vysuší.

Systém proto porovnává rosné body a větrá jen tehdy, když je venku doopravdy sušeji — o parametr dTd alespoň 2 K. Hodnota dTd je vidět na Přehledu i na stránce Venku.

Proč se zrovna nevětrá

Na detailu zóny je řádek „duvod", který to vysvětlí:

Na stránce a v cloudu je tentýž důvod psaný s diakritikou („venku není sušeji"). Displej ji nemá proto, že vestavěné písmo umí jen ASCII.

Vlhkost v rohu

U přízemí se počítá i vlhkost u nejchladnějšího povrchu (RH v rohu). Plíseň neroste podle vlhkosti uprostřed místnosti, ale u studené stěny. Při 21 °C a 55 % uprostřed může být v rohu přes 90 %, a právě tam plíseň roste.

Regulace suší na pásmo 65–75 % v rohu; nad 80 % je norma považuje za rizikové. Vedle hodnoty je úroveň naléhavosti L0 až L2 — čím vyšší, tím víc omezení větrání se smí obejít.

V létě se sklep vyvětrat nedá

Venkovní vzduch má v létě vždycky vyšší rosný bod než studený sklep. Větrání by vlhkost přineslo a stěny orosilo. Systém proto správně nechá ventilátor stát a vlhkost sklepa zůstane vysoká. Na letní vysoušení sklepa je potřeba odvlhčovač, větráním to nejde.

7. Alarmy

Značka na začátku řádku: ! aktivní nepotvrzený, - aktivní potvrzený, mezera odezněly.

Co dělá potvrzení

Aktivní alarm potvrzením nezmizí — jen ztichne bzučák. Nemá jít odkliknout problém místo jeho vyřešení.

Odezněly alarm potvrzením zmizí ze seznamu. Příčina pominula a vzal jsi to na vědomí; držet ho dál by znamenalo, že tlačítko navenek nic nedělá a seznam roste, dokud se nepřepíše nejstarším.

Alarmy ze startu

Po zapnutí deska chvíli nemá z čeho regulovat — čidla se teprve ozývají. Vyskočí proto START - BEZPECNY STAV a u každé zóny CIDLO ZONY. Jakmile měření dorazí a alarmy odezní, samy ze seznamu zmizí a nikdo je nemusí odklikávat.

Platí to jen pro první tři minuty. Hranice je daná nejpomalejším čidlem: bezdrátové smí být až pět minut staré, takže dřív se o „chybí čidlo" nedá říct, jestli je to porucha, nebo se jen ještě neozvalo. Co trvá déle, porucha už je a v seznamu zůstane.

Do okna se musí vejít celý život alarmu, vznik i zánik. Kouř, který blikne po třech minutách běhu, tedy nezmizí ani po dvou sekundách. Zaplavení zjištěné v páté sekundě zmizí jedině tehdy, když voda odteče do tří minut.

8. Signalizace

RGB LED

V noci (22–6 h) LED ztlumí — modrá jinak ve sklepě svítí jako maják.

Bzučák

Trojice pípnutí při vzniku alarmu, pak opakování po deseti minutách, dokud se nepotvrdí. Pípají jen kritické alarmy.

9. Bezpečnostní pravidla

Tohle je dobré vědět, aby chování systému nepřekvapilo:

• Po restartu desky se první tři minuty nespíná nic. Platí minimální doba rozepnutí; brání sepnutí přímotopu hned po startu.
• Dokud nemá každá zóna platné čtení, jsou všechna relé rozepnutá a svítí „BEZPECNY STAV".
• Přímotopy se můžou střídat. Jestli ano, plyne z jističe a příkonů topidel (§13). Zóna, která čeká, má na displeji „ceka na prikon".
• Protimrazová ochrana přebije skoro všechno — režim VYPNUTO, hospodárný rozpočet i odstavené topení. Pod 3 °C se topí. Jistič nepřebije. V mrazu klesnou pod mez všechny zóny naráz, takže by sepnula všechna topidla; jistič by pak nešel vrátit a dům by zůstal bez topení úplně. Když se do kapacity přívodu nevejdou všechny mrznoucí zóny, jde napřed ta nejchladnější.
• Minimální doby sepnutí a rozepnutí jsou 3 minuty u topení a 10 minut u ventilátoru sklepa. Chrání stykače a motor.

10. Webové rozhraní

Zařízení má vlastní stránku — stejná data i ovládání jako na displeji, jen pohodlněji.

První připojení

Dokud nezná přihlašovací údaje k domácí WiFi, spustí vlastní přístupový bod:

Heslo je odvozené z výrobního čísla desky, takže má každý kus vlastní a nikde se neukládá. Nedá se změnit, ale dá se kdykoli přečíst z displeje nebo příkazem ap.

Připojení k domácí síti se nastaví přímo na té stránce — záložka Nastavení, karta *Připojení k WiFi*. Tlačítko Vyhledat sítě ukáže, co je v dosahu, i se sílou signálu; klepnutím se jméno vyplní a zbývá heslo.

Heslo se uloží do chráněné paměti, ne do konfiguračního souboru.

Přepnutím ztratíš spojení. Sedíš na přístupovém bodu desky a ten při přepnutí zmizí — je to očekávané, ne porucha. Desku pak najdeš na http://chatteuxplc.local nebo na adrese, kterou ukazuje displej na stránce Systém.

Kdyby se připojení nepovedlo (třeba překlep v heslu), deska po několika pokusech přístupový bod sama vrátí, takže se dá opravit bez kabelu.

Sériová konzole zůstává jako záloha: wifi NazevSite HesloSite.

Zapomenutí WiFi — poslední cesta zpátky

Horší případ je ten, kdy se připojení povedlo a síť pak zmizela: vyměněný router, změněné heslo, přestěhovaná deska. Deska se pořád úspěšně hlásí do sítě, která už neexistuje, a webová stránka je nedostupná právě proto, že se na ni nedá dostat.

Na to je gesto přímo na desce:

Podrž A a C zároveň pět sekund.

Displej ukazuje odpočet a pruh; pustíš-li dřív, nestane se nic. Po provedení deska pípne, rozsvítí se modře a ukáže jméno sítě, heslo a adresu svého přístupového bodu — nemusíš je nikde hledat.

Maže se jen přihlášení k WiFi. Konfigurace, párovací kód, klíč do cloudu ani historie se nedotknou.

Dvě tlačítka a pět sekund jsou schválně: samotné dlouhé A znamená nouzové vypnutí všeho a vyhodnotí se už po 0,8 s, takže při držení A+C se ostatní akce neuplatní. O rozvaděč se dá opřít loktem, tohle se tím nespustí.

Přes konzoli je totéž wififorget.

Co stránka umí

Přehled venkovních podmínek a všech osazených zón včetně vysvětlení, proč se zrovna nevětrá, přepínání programů a režimů, změnu cíle komfortu po půl stupni, boost, potvrzení alarmů, uložení nastavení a nouzové vypnutí. Obnovuje se každé dvě sekundy. Druhá záložka je editor nastavení (§13).

Na adrese /metrics jsou data ve formátu Prometheus, kdybys chtěl dlouhodobé grafy bez cloudu.

Síť není součástí regulace. Když WiFi nenaběhne nebo vypadne, topení a větrání běží dál beze změny — přijdeš jen o vzdálený pohled.

Archiv na paměťové kartě

Měření se zaznamenává výhradně na paměťovou kartu. Deska si dřív vedla vlastní historii ve své flash paměti, ale ta skončila: opotřebovávala se zápisem pětadevadesátkrát denně a stejně uchovala jen třicet dní a tři zóny ze čtyř.

Bez karty se nezaznamenává nic a graf to řekne. Regulace na záznamu nezávisí — topení a větrání běží dál.

Do složky /chatteux se zapisuje jeden soubor na měsíc (2026-08.bin) a v něm minutový vzorek se vším: venkovní teplota i vlhkost, teplota, vlhkost a žádaná hodnota všech čtyř zón, stav relé, program, režim a příznaky alarmu. Rok provozu zabere necelých devatenáct megabajtů, takže se na běžnou kartu vejde archiv na celou životnost rozvaděče.

Až se karta zaplní

Archiv se nemaže podle stáří — dokud je místo, drží se všechno. Teprve když volného místa ubude pod osminu kapacity karty (nejvýš 64 MB), zahodí se nejstarší měsíc, a pokud to nestačí, další. Je to totéž chování jako u kruhového bufferu, jen s hrubším krokem a s tou výhodou, že se nezahazuje nic, dokud to není nutné.

Poslední měsíc se nezahodí nikdy. Když je karta tak plná, že není co pustit, přestane se zapisovat — to je lepší než přijít i o to, co se právě měří.

V praxi na to nedojde. Rok zabere necelých 19 MB, takže se na 30GB kartě nezahodí nic po víc než tisíc let. Pravidlo je tam pro malé karty a pro případ, že si na kartu někdo uloží i něco svého.

Maže se jen to, co vypadá jako náš archiv (RRRR-MM.bin ve složce /chatteux). Cizí soubory zůstanou. Kolik měsíců leží na kartě a kolik se jich zahodilo, je vidět v konzoli příkazem sd.

Jak se archiv prohlíží

Graf na stránce zařízení má pět rozsahů: 6 h, 24 h, 7 dní, 30 dní a rok — všechny z karty. Pod grafem je napsáno, kolik bodů a jaké období ukazuje.

Kreslí se:

Body se prořeďují — z ročního rozsahu se vybere každý n-tý vzorek, ne průměr. Průměr by vypadal hladčeji, ale schoval by špičky, a právě ty jsou v regulaci zajímavé. Když se má vidět detail, stačí zvolit kratší rozsah.

Pod grafem je i seznam měsíců ke stažení. Surový binární soubor je pro rozbor v tabulce nebo skriptu použitelnější než cokoli, co se dá vykreslit na malé stránce; jeden záznam má 36 bajtů a jeho popis je v docs/api.md. Stáhnout jde i přímo: /api/archive/raw?name=2026-08.bin.

Stav je vidět na stránce zařízení a v konzoli příkazem sd. Sleduje se i nejdelší doba zápisu — všechno běží v jedné smyčce s regulací, takže karta, která začne zamrzat na sekundy, by regulační krok odsouvala. Naměřeno na zdravé kartě: 1 ms.

Sběrnice ke kartě je společná s displejem. Kdyby se zapisovalo bez výslovného určení vývodů, sáhlo by se přitom na vnitřní sběrnici, přes kterou se ovládají relé. Firmware proto vývody nastavuje sám a při uvedení do provozu si ověřuje, že hodiny, měření napájení i relé zápis na kartu přežily.

Aktualizace firmware

Karta Firmware na stránce zařízení ukazuje běžící verzi a to, jestli je k dispozici novější. Nahrát novou jde třemi způsoby:

Tlačítko ušetří čekání, ne opatrnost. I ruční aktualizace počká, až budou relé rozepnutá, žádný alarm nevisí a venku nebude mráz — restart uprostřed topení je stejně špatný v poledne jako ve tři ráno. Když jsou aktualizace v nastavení vypnuté, tlačítko je nezapne.

Nová verze se nezapisuje přes běžící; leží vedle a zavaděč se na ni přepne až po restartu. Když nenaběhne, sám se vrátí na předchozí.

Když se aktualizace nenasadí, bývá to tím, že se v tu chvíli topilo nebo větralo. Restart s rozepnutým relé je podmínka, která se neobchází, a noční větrání se s tím oknem umí potkat. Deska to zkouší po celou dobu okna opakovaně, takže si obvykle najde mezeru mezi cykly — ale když ne, počká na další noc. Uspěchat to jde tlačítkem, až relé rozepne.

Nahrání firmware nesmaže nastavení ani hesla — konfigurace i chráněná paměť zůstávají. Platí to i pro nahrání kabelem.

Aktualizace z aplikace

V cloudové aplikaci je totéž tlačítko na záložce Nastavení, hned nahoře na kartě *Firmware*. Je tam vždycky, a to schválně: klepnutí neznamená jen „nainstaluj“, ale hlavně „zeptej se, jestli něco je“. Deska se totiž ptá zdroje sama jen v nočním okně, takže do rána o novější verzi neví.

Platí u něj všechno, co u toho místního: obchází rozvrh, ne bezpečnost. Když zrovna něco topí, visí alarm nebo je venku mráz, aplikace místo tlačítka napíše proč a co s tím — většinou stačí počkat, protože v noci se to stáhne samo.

Dvě věci, které stojí za to vědět:

• Nic se nestane okamžitě. Deska si příkaz vyzvedne až při svém dalším hlášení, tedy do minuty. Aplikace to napíše a čeká; kdyby si ho nevyzvedla do pěti minut, tlačítko se vrátí, ať jde zkusit znovu.
• Pak se deska na chvíli odmlčí. Stahuje, ověřuje otisk a restartuje se. Počítej s pár minutami, než se v aplikaci zase objeví — a nelekej se hlášky, že se zařízení neozvalo.

Hned po nasazení nové verze tlačítko chvíli nebude. Běžící verze se totiž nejdřív musí potvrdit — je to pojistka, aby nepovedená aktualizace nepřepsala tu poslední funkční — a než to doběhne, další se nestahuje.

Pohled z internetu

Webová stránka desky je dostupná jen z domácí sítě. Aby šlo na dům vidět odkudkoli, hlásí deska svůj stav do cloudu a ten si otevřeš ve webové aplikaci.

Deska si při prvním zapnutí vygeneruje šestiznakový párovací kód — najdeš ho na displeji na stránce Systém a v konzoli pod pair. Ten kód se zadá ve webové aplikaci a je vidět tvoje zařízení.

Ovládat jde program a režim zóny — a i odsud platí, že protimrazovou ochranu nelze vypnout.

Nastavení z cloudu

Cloudová stránka má stejné dvě záložky jako stránka desky a formulář nastavení v ní kreslí tentýž modul. Existuje jednou a používají ho obě, takže se nemůžou rozejít.

Nastavit z internetu jde všechno, co jde z místní sítě, kromě tří věcí:

Nenajdeš tam ani Zkontrolovat (kontrola bez uložení by přes frontu trvala minuty) a Hledat čidla — vyhledávání se dělá při montáži, kdy u desky stojíš.

Naopak přibylo Restartovat: změna topologie se projeví až po restartu, takže bez něj by se na dálku nedala dokončit. Relé jsou při restartu rozepnutá pár desítek sekund.

Proč to po otevření chvíli trvá

Dokud se nikdo nedívá, deska se ozývá jen jednou za pět minut. Nemá smysl posílat data, která nikdo nečte.

Že ses připojil, se deska dozví až při svém dalším hlášení — nemá veřejnou adresu, takže se musí zeptat sama. Po otevření aplikace tedy může být první údaj až pět minut starý; pak se obnovování zrychlí na minutu. Aplikace píše, za jak dlouho se deska ozve, takže není potřeba hádat.

Zbytek už jde sám. Aplikace drží se serverem otevřené spojení, takže nový stav naskočí ve chvíli, kdy ho deska pošle — nečeká se na nic dalšího. Ve stavovém řádku je vidět spojeno. Když se spojení navázat nepodaří (starý prohlížeč, firemní síť), aplikace se místo toho ptá jednou za minutu a napíše obnovuje se dotazem; funguje pořád, jen o něco pomaleji.

Zavřená nebo schovaná aplikace spojení pustí a deska se vrátí k pětiminutovému hlášení. Kdyby ho držela otevřené, šetřila by baterii i data zbytečně málo.

Totéž platí pro příkazy: zásah se do desky dostane až při jejím nejbližším hlášení, tedy do minuty. Potvrzení ale přijde hned — jakmile deska povel provede, ohlásí se mimořádně, místo aby čekala na svůj obvyklý odstup. Bez toho by nad hotovou změnou visel štítek ČEKÁ ještě další minutu a vypadalo by to, že se povel ztratil.

Zadaná volba je proto na tlačítku vidět žlutě s třemi tečkami, na zóně přibude štítek ČEKÁ a pod tlačítky věta „Čeká na zařízení". Jakmile deska změnu potvrdí, tlačítko se přebarví na platné a čekání zmizí. Přežije to i zavření a otevření stránky.

Kdyby čekání trvalo přes dvacet minut, stránka na to upozorní — zařízení mohlo příkaz odmítnout, protože ho ověřuje proti vlastním mezím (protimrazovou ochranu z cloudu vypnout nejde).

Vypnutí hlášení do cloudu

Na kartě Síť v nastavení je přepínač *Hlásit stav do cloudu*. Vypnutím se deska odmlčí — a protože příkazy z cloudu chodí výhradně jako odpověď na její vlastní hlášení, zavře se tím i cesta dovnitř. Regulace jede dál beze změny.

Přepínač je jen na místní stránce, ne v cloudu. Vypnout si dohled na dálku znamená uříznout si větev, na které člověk sedí: zpátky se dostane už jen k desce.

Když se cloud neozve, deska hlášení sama vypne. Musí být splněné obojí — aspoň osm neúspěšných pokusů po sobě a celý den ticha. Výpadek WiFi ani nesrovnané hodiny se mezi neúspěchy nepočítají, takže po bouřce nebo restartu routeru se nic nevypne.

Že se to stalo, je vidět na stránce zařízení i na displeji na stránce Systém — místo párovacího kódu tam je žlutě cloud se vypnul sam. Vypnutí přežije restart, takže se deska po startu nezačne pokoušet znovu.

Vypnutím hlášení nezaniká párovací kód. Cloud si mapování pamatuje ještě 30 dní a poslední stav den. Když jde o odebrání cizího přístupu, vyžádej si nový kód (§ Odebrání přístupu) — samotné vypnutí na to nestačí.

Instalace do telefonu

Cloudová stránka jde do telefonu nainstalovat jako běžná aplikace — otevři chateaux-iq.pages.dev a dej *Přidat na plochu* (Android) nebo *Sdílet → Přidat na plochu* (iPhone). Dostaneš ikonu, spouští se na celou obrazovku bez adresního řádku a pamatuje si párovací kód.

Není to jiná aplikace, je to tatáž stránka. Aktualizuje se sama s každým vydáním.

Offline neuvidíš měření, a to schválně. Uloží se jen vzhled aplikace, nikdy naměřená čísla. Zastaralá data jsou u topení nebezpečnější než žádná — člověk se dívá na hodnoty, které už neplatí, a myslí si, že je vše v pořádku. Bez spojení proto aplikace naběhne a řekne, že čeká na data.

Digitální dvojče

Záložka Dvojče na cloudové stránce ukazuje, co si deska sama doměřila o každé místnosti a jak by si vedla její předpověď, kdyby směla rozhodovat. Nic z toho do regulace nevstupuje — topení i větrání běží podle pravidel popsaných výš; dvojče se jen dívá a hodnotí samo sebe. Podklad a plán jsou v docs/tinyml-lokalni-ai.md.

Poradce by se ve virtuálním provozu zapnul teprve tehdy, když má za sebou aspoň 10 hodnocených dávek s 80 % tref. Do té doby stránka jen říká, jak daleko k tomu je. Prvních pár týdnů po instalaci je tedy skoro všechno „učí se" — to je v pořádku, ne porucha.

Co pro to udělat

• V Nastavení u zóny zadat objem místnosti. Bez něj deska hádá a u objemu je napsáno „odhad". Výměnu vzduchu to neovlivní, zdroj vlhkosti ano.
• U vytápěné zóny zkontrolovat příkon topidla: tepelná bilance na něm stojí a špatná hodnota skončí jako „mimo meze".
• Naučený stav přežije restart i aktualizaci firmware. Zahodí se jen tehdy, když se změní příkon, objem nebo profil zóny — pak se učí od začátku, protože stará čísla by patřila jiné místnosti. V rozbalovací Diagnostice je vidět, kolik zón si po posledním startu obnovilo fyziku a kolik skóre poradce — „0 z" na desce, která už běží několik dní, je varovný signál.

Diagnostika

Na cloudové stránce je rozbalovací karta Diagnostika. Po zabudování desky do rozvaděče je to jediná cesta, jak zjistit, co se v ní děje — proto jde i do cloudu, ne jen na místní stránku.

Jak číst ztrátovost čidla

Bezdrátová čidla posílají v každém paketu pořadové číslo, takže se dá spočítat, kolik vysílání nedorazilo. Rozlišuje to dvě poruchy, které jinak vypadají stejně:

Odebrání přístupu

Kdo kód jednou viděl, vidí dům, dokud se kód nezmění. Nový kód se vyžádá třemi způsoby:

Starý kód přestane platit okamžitě — komu se stránka zrovna dívá, ta přestane fungovat.

Cloud je jen okno. Když internet vypadne nebo se Worker vypne, deska si toho nevšimne a regulace jede dál.

11. Sériová konzole

Přes USB se deska dá ovládat i bez tlačítek — pio device monitor nebo libovolný terminál na 115 200 Bd.

Provoz

Popis instalace

Uložení a diagnostika

Síť, cloud, aktualizace

Čísla zón odpovídají pořadí v konfiguraci; jména vypíše zones.

Hesla a klíče se ukládají do chráněné paměti (NVS), ne do config.json — ten se dá z webového rozhraní stáhnout.

12. Co dělat, když…

Netopí, i když je zima. Zkontroluj na detailu zóny program (musí být KOMFORT nebo ECO, ne TEMPEROVANI) a režim (AUTO). Když je vidět „ceka na prikon", topí právě druhá zóna a tahle se dostane na řadu později. Po restartu desky počkej tři minuty.

Nevětrá, i když je vlhko. Přečti si řádek „duvod" na detailu zóny — vysvětlí to. Nejčastěji je venku vlhčeji, než se zdá.

Komfort se sám přepnul na temperování. Máš zapnuté omezení komfortu mrazem. Vypni ho v nastavení zóny.

Zóna hlásí „bez dat". Bezdrátové čidlo může mít vybitou baterii nebo je z dosahu — zkontroluj stránku Systém, kde je stáří a síla signálu. U drátových čidel zkontroluj konektor.

Ruční režim sám zmizel. Tak to má být, platí 30 minut. Pro trvalou změnu použij program, ne režim.

Sušení jen topí a nevětrá. První fáze cyklu. Rosný bod se ohřevem nezmění, takže dokud se vlhkost neuvolní ze zdiva do vzduchu, není co odvádět. Na displeji je u toho napsáno „suseni: nejdriv prohrat prostor“.

Sušení skončilo hláškou „bez pokroku“. Tři dávky větrání po sobě nic nepřinesly. Buď je zdroj vlhkosti silnější než výměna vzduchu (protékající voda, mokrá podlaha), nebo čidlo hlásí zamrzlou hodnotu vlhkosti — teplota se hýbe, vlhkost ne.

Zóny se střídají, i když by nemusely. Podívej se na power — ukáže rozpočet i důvod. Nejčastěji stačí zvýšit jistič v nastavení, když je ve skutečnosti větší, než je zapsáno.

Nedostanu se na webovou stránku desky. Vyměnil se router nebo změnilo heslo? Deska se pořád hlásí do sítě, která už není. Podrž na ní A+C pět sekund — vrátí se do vlastního přístupového bodu a jméno sítě, heslo i adresu ukáže rovnou na displeji (§10). Regulace přitom běží dál.

Změna z cloudu se neprojevila. Zásah se do desky dostane až při jejím dalším hlášení; než někdo stránku otevře, hlásí se jednou za čtvrt hodiny, pak jednou za minutu. Stránka ukazuje, na co se čeká. Když čekání přesáhne dvacet minut, deska příkaz nejspíš odmítla, protože ho ověřuje proti vlastním mezím.

Uložil jsem nastavení z cloudu a topení se nezměnilo. Žádané hodnoty a programy platí hned; přiřazení relé, čidel a funkcí až po restartu. Tlačítko Restartovat je pod formulářem.

13. Uvedení do provozu

Tahle kapitola je pro toho, kdo systém instaluje, ne pro toho, kdo ho pak používá.

Proč se zóna po uložení vrátí, jak byla

Deska nastavení po uložení projde a tiše opraví, co by nefungovalo. Nejčastěji narazíš na tohle:

Není to vrtoch. Funkce bez výstupu je jen zbožné přání — regulace by počítala, hlásila požadavek na příkon a nic by nespínala, což je nejhůř čitelná porucha, jaká může být, protože všechno vypadá, že běží. A zóna bez čidla by navíc držela celou desku v bezpečném stavu, takže by jedna nedodělaná zóna odstavila topení v celém domě.

Formulář ta pravidla zná dopředu a řekne to při ukládání, takže se změna neztratí bez vysvětlení. Kdyby přesto něco opravila deska, pozná se to podle formuláře — po dalším hlášení se překreslí podle toho, co opravdu uložila.

Popis instalace

Co je kam zapojené, vypíše příkaz zones:

z  jmeno    fce      rele H/V  cidlo         topidlo
1  Sklep    -V   -  /K1   Grove modry   -
2  Prizemi  TV   K2 /K3   model         1500 W
3  Pokoj    T-   K4 /-    bezdratove    1500 W
4  -- volny slot --

Jméno zóny a příkon topidla se mění z konzole:

n1 Sklep        jmeno zony (pomlcka ji vypne)
w2 2000         prikon topidla ve wattech

Pohodlnější je webové rozhraní, záložka Nastavení. Tam se dá popsat celá instalace: jméno a funkce zóny, přiřazení relé, zdroj měření, příkon topidla, teploty, větrání, digitální vstupy, jistič i síť.

Provoz a nastavení jsou oddělené záložky schválně — při běžném ovládání se nemá dát omylem přeprogramovat relé.

Tlačítko Zkontrolovat pošle konfiguraci na desku, ale neuloží ji. Vrátí se, co by z ní kontrola udělala, a formulář zůstane, jak jsi ho napsal. Vyplatí se to použít pokaždé: u přiřazení relé je „ono to samo něco udělalo" ta nejhorší možná zpětná vazba.

Konfigurace se kontroluje při každém načtení. Dvě zóny na jednom relé nebo topení bez přiřazeného výstupu se rozpojí, ne opraví odhadem — u silové části je tiché uhádnutí to poslední, co někdo potřebuje. Co kontrola upravila, editor vypíše česky.

Změna topologie se projeví až po restartu, žádané hodnoty hned. Do restartu se nastavení neukládá samo, aby běžící stav nepřepsal to, co jsi právě uložil; deska na to upozorní v obou záložkách.

Vyhledání bezdrátového čidla

U pole s MAC adresou je tlačítko Hledat. Deska se na půldruhé minuty zaposlouchá a ukáže, co je v dosahu — u rozpoznaných čidel včetně teploty, vlhkosti a baterie. Klepnutím se MAC vyplní; opisovat ji z krabičky netřeba.

Své čidlo poznáš tak, že na něj dýchneš — vlhkost skočí během pár sekund. Seznam je seřazený podle síly signálu, takže to tvoje bývá nahoře.

U rozpoznaných čidel je i jméno, které vysílají — Shelly BLU H&T se hlásí jako SBHT-203C. Je to ale model, ne kus: dvě stejná čidla mají jméno totožné a rozliší je jen MAC adresa (je i na krabičce) nebo právě to dýchnutí.

Jméno se objeví jen během hledání. Za provozu deska jen tiše poslouchá a nikdy se neptá, takže jméno nedostane — a baterie čidla to nestojí nic.

Dvě věci k tomu:

• Čidlo, které se hlásí jednou za minutu (Shelly BLU), se může ozvat až po dvou minutách. Není to porucha, jen se čeká.
• Během hledání si Bluetooth vezme víc rádia, takže stránka může být pomalejší. Samo to skončí.

Nerozpoznaná zařízení (telefony, sluchátka, sousedovy věci) jsou schovaná pod zaškrtávátkem — obvykle jich je pár desítek a k ničemu nejsou.

Jistič a střídání topení

Kolik smí topení odebírat se nezadává ve wattech. Zadá se jistič a rezerva pro zbytek domácnosti:

breaker 20      jmenovity proud hlavniho jistice [A]
reserve 800     kolik si ukousne zbytek domacnosti [W]
power           cela rozvaha

Z toho vyjde rozpočet — a jestli se topidla musí střídat, nebo mohou běžet spolu, plyne ze součtu jejich štítkových příkonů:

jistic 20 A x 230 V = 4600 W
vyuziti 80 %, rezerva domacnosti 800 W
rozpocet pro topeni: 2880 W
topidel 2, dohromady 3000 W, nejvetsi 1500 W
=> STRIDANI: naraz smi topit nejvys 1 z 2 zon

Z jističe se nebere celá hodnota schválně: jmenovitý proud je to, co jistič unese trvale, ne hodnota, na kterou se navrhuje. Osmdesát procent je běžná rezerva.

Rozvaha je vidět i na stránce Systém na displeji a ve webovém rozhraní, takže se uživatel nemusí ptát, proč jedna místnost čeká.

arb off omezování úplně vypne — má smysl jen tam, kde je jedno topidlo nebo dost silný přívod.

Digitální vstupy

Osm vstupů, výchozí rozdělení: 2× zaplavení, 2× kouř, 2× CO, 1× nízký tarif (HDO), 1× obecný alarm. Stav ukáže io.

Všechny kanály jsou z výroby vypnuté a zapínají se teprve ve chvíli, kdy je hlásič fyzicky připojený. Hlásiče kouře a CO se totiž zapojují rozpínacím kontaktem — přerušený vodič se má projevit jako poplach — takže prázdný vstup by vypadal jako trvalý požár a deska by odmítla topit hned po vybalení.

Hlásič jde přiřadit ke konkrétní zóně (zone v konfiguraci). Zaplavená technická místnost pak nenechá vymrznout pokoj na druhém konci domu. U kouře a CO to nedělej bez dobrého důvodu — ty se šíří, a výchozí přiřazení k celému objektu je správně.